Zímní bivak na sněhu může být zážitek naprosto úžasný, ale také naprosto otřesný. Aby se povedl a člověk se ho užil ve zdraví, je třeba být dobře připraven i správně vybaven. Tak jak se říká „Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení“, tak by šlo podobně říci o spacáku, karimatce apod. Pokud máte strach (o zdraví nebo o život), začněte pomalu a v blízkosti tepla a bezpečí (někteří to poprvé zkoušeli doma na balkoně).

Natočil jsem včera krátké video, které ukazuje kompletní přípravu bivaku od příchodu na místo po ulehnutí do spacáku. Pokud vás zajímá více detailů, čtěte dále.

Pozn.: Tento způsob nocování vhodný pro cestování nalehko s minimem věcí a spíše nouzové přečkání noci/odpočinek. Pokud je důraz na kvalitnější odpočinek i v nejhorších podmínkách a také ve více lidech, je vhodnější použití stanu. Některé z níže zmíněných rad je nutné pro stanovaní poopravit nebo zcela ignorovat.

Příprava Je dobré vše dopředu promyslet, mít přípravu bivaku nacvičenou a dokonale znát svou výbavu. Čím déle budete hledat, kde co máte, kam máte co sbalit apod., tím více promrznete ještě před zalehnutím. Pokud začnete hledat až v zimě na místě jak se ten váš spacák vlastně přesně zapíná, bude vás to stát hodně tepla a bude to větším problémem, než když se vám tohle stane v létě. Všechny zipy a stahovadla je dobré mít opatřené smyčkami z tkaniček nebo vázacího lanka, aby s nimi šlo dobře manipulovat i v rukavicích.

Spacák Téma na delší rozbor nad rámec tohoto článku. Rozhodně lépe zimní než třísezonní. Řiďte se spíše komfortní teplotou spacáku, limitní a hlavně extrémní jsou spíše o přežití než o vyspání se. Dobré je poptat se a prostudovat reference, protože udávané teplotní určení spacáku se může u některých dost rozcházet s realitou (vlastní zkušenost). Peří je typicky dražší, teplejší (při stejné váze) / lehčí & menší (pro stejnou teplotu), problematičtější pro vícedenní použití bez možnosti sušení (to lze částečně řešit VB bundou nebo vložkou do spacáku – viz. odpařovací bariéra). Důležitá je i velikost spacáku – měl by padnou tak akorát. Málo místa je logicky špatně, příliš mnoho také – vznikají místa, která si vlastním teplem nezahřejete a izolace od okolního chladu není ideální. Já používám spacáky The North Face Inferno -40 (v arktických podmínkách) a The North Face Inferno -20.

Karimatka Zdaleka největší zima je od sněhu pod vámi a výplň (a tím i izolaci) spacáku vlastní vahou zcela zlikvidujete, takže je karimatka klíčovou věcí. Nafukovací (spíše silnější, nemyslím ty tenké samonafukovací, z nichž některé lze jednoduše prolehnout) jsou díky nejlepší tepelné izolaci nejvhodnější. Osobně s nimi však v zimě mám dva problémy: 1. Pokud je větší zima, mám díky prochladlé puse problém s nafukováním (dostatečně sevřít rty). Při nafukování také dost prochladnete (nejde u toho dělat dřepy nebo pobíhat). Pokud máte stan, je situace jiná, teď jsme ale stále venku a před zimou se schováme až teprve zalezeme do spacáku. 2. Pokud si do nafukovací pořídíte díru (při opatrném zacházení nepravděpodobné, ale stát se to prostě může), je to jako byste neměli karimatku žádnou. Pokud jste si vyrazili přespat kousek od civilizace, není to takový problém, jako když jste na několikadenním výletě. Osobně tedy používám kvalitní pěnovou. Izolaci od spodu lze vylepšit položením vrstvy chvojí nebo něčeho podobného co je po ruce na sníh pod karimatku. Já používám karimatku Therm-a-Rest RidgeRest SOLite.

Pár hodin opuštěné bivakovací místo se zelenou izolací. Toto u nás pouze ve vlastním lese nebo v ohrožení života.

Bivakovací pytel (žďárák) Není nezbytně nutný, ale rozhodně jej doporučuji – výrazně totiž zvyšuje tepelný komfort (izolací od větru a vytvořením dalšího termoizolačního prostoru okolo spacáku). Pokud sněží, ochrání spacák před padajícím sněhem, který může tát a způsobit vlhnutí spacáku. Bivakovací pytle jdou většinou zcela uzavřít kromě malého průduchu na dýchání. Některé disponují různými vychytávkami (vzpěry, zpevnění dráty), jak udržet materiál pytle pryč od obličeje. Moje osobní zkušenost je, že i přesto dochází ke značné kondenzaci vody z vydechovaného vzduchu a značnému nekomfortu. Téměř nikdy tedy pytel přes obličej nezapínám a pokud sněží, před sněhem padajícím do obličeje (s tím se fakt spát nedá) se bráním spaním na boku. Nepovinnou ale doporučenou věcí je vložení karimatky do bivakovacího pytle – sníh se nikdy nedostane na karimatku a pod spacák a současně se karimatka drží hezky pod spacákem. Nikdy se vám tak nestane to, co je na následující fotce. Já používám bivakovací pytel The North Face Assault Bivy.

Tak takhle ne. Jeden z mých prvních bivaků. Mě už ze spacáku vyhnala zima, kamarád před tím než umrznul demostruje, že více karimatek neznamená vždy více tepla.

Volba místa Ideální místo pro bivak je schované před větrem, sněžením (pod větvemi stromů). Pozor na to, abyste si uprostřed noci neustlali uprostřed cesty, po které bude nad ránem někdo spěchat autem nebo na skútru. Pozor také na mrazové kotlinky. Vystoupat z údolí, ve kterém se drží výrazně studenější vzduch, o pár desítek výškových metrů může znamenat rozdíl i několika stupňů celsia.

Před zalehnutím Snažte se během přípravy bivaku neprochladnout, takže je dobré se na těch pár minut přiobléci. O hodně lépe se usíná, když je vám teplo, než když se musíte po zalehnutí dlouhou dobu zahřívat. Pokud se chystáte vařit si večeři nebo rozpouštět sníh na vodu, může být lepší dělat to vedle sebe po zalehnutí do spacáku. V takovém případě si vše vedle bivaku dobře uchystejte – nejhorší je muset z vyhřátého bivaku vylézat ven do zimy. To samé platí o noční potřebě na malou. Moje milovaná žena by nejspíš řekla nepiš tady ty fekální věci, ale ono to prostě k bivakování patří. Pokud máte vhodnou nádobu (starý bidon, který máte jen pro ten účel, ti otrlejší použijí láhev, kterou pak po očištění sněhem použijí na pitnou vodu), uchystejte si ji k ruce. Ačkoliv to je zvlášť napoprvé dost náročná operace, je vykonání potřeby vleže ve spacáku a následné vylití nádoby vedle spacáku tisíckrát pohodlnější, než vylézání ze spacáku. Pekelně se však soustřeďte – je jen málo horších nehod, než si to rozlít do spacáku! Osobní zkušenost takovou naštěstí nemám, ale jednou jsem díky velké únavě začal s plnou nádobou v ruce a ještě před jejím vylitím ihned usínat – takže bylo k nehodě velmi blízko. Alternativně to lze bez nádoby řešit rozepnutím spacáku a vykonáním potřeby vleže hned vedle spacáku (žádný strach, sníh to všechno schová, všechno zmrzne a nic nesmrdí – to platí pouze v zimě!). Pozn. I holky to prý s určitou pomůckou nějak podobně zvládnou, ale nevím, nemůžu sloužit…

Bivak vedle staré ruiny srubu, těsně před ulehnutím, vedle spacáku mi už běží vařič.

Oblečení Tady neexistuje obecná rada. Záleží na teplotě, fyzickém stavu a kvalitě (termoizolační) bivaku. Důležité je se ustrojit tak, abyste se nepotili a samozřejmě aby vám nebyla zima. Zatímco v extrémní zimě i do nejteplejšího spacáku třeba vlezete tak jak jste, jindy se svléknete až do spodního prádla (nedám dopustit na merino vlnu od Devoldu). Dobré je mít po ruce (přímo ve spacáku) věci na přioblečení, k ránu obvykle současně padá teplota a tělo víc prochládá než těsně po usnutí. Nejčastěji bývá zima na nohy (prsty) – důležité jsou tedy teplé volné ponožky. Právě to „volné“ je klíčové. Jediné co zahřívá vaše nohy je vaše teplá krev. Pokud si přívod krve do nohou přiškrtíte, bude vám na ně zima. Lepší jedny volné než tři nohu těsně svírající ponožky! Pomoci může i speciální vložka na nohy (takový malý extra spacák na nohy). Pomůže také odizolování nohou odspodu – třeba podložením nějakou náhradní vrstvou oblečení. Boty většinou odkládám do nějakého pytlíku (ale ne zcela uzavřeného) nebo pod batoh tak, aby do nich nepadal sníh, ale aby mohl případná vlhkost vymrznout. Do bivakovacího pytle je dávám jen pokud jsou suché.

Ve spacáku Je dobré mít všechny věci pod kontrolou a přesně vědět, kam si je dát a kde je pak hledat. Hledat ve spacáku pohmatu čelovku, ponožku nebo rukavice a rozsypat si tam čokoládu je opravdu nepříjemné. Pokud z hlavy čelovku sundávám tak si ji dávám vždy k pravé ruce, rukavice ke každé z rukou, flíska na přioblečení přes nebo pod stehna atd. Pokud je mi extra zima od spodu (bývá to nejzatíženější místo – zadek, bok), dám si tam pod sebe rukavice. Pokud máte po ruce vařič a láhev, můžete si láhev s horkou vodou vzít do spacáku a ve velké zimě použít jako kamna. Nejlépe to funguje, když láhev sevřete mezi stehna – výměna tepla směrem do vašeho těla bude největší. Pro udržení tepla ve spacáku je velmi důležité správné zapnutí/utažení spacáku. Většina spacáků mám něco jako límec, kterým tepelně oddělíte prostor hlavy a těla. Kromě zabránění úniku tepla to zamezí i pronikání vlhkosti z dechu do prostoru spacáku. Do spacáku nikdy nedýchejte, ačkoliv se to může zdát jako možnost jeho zahřátí. Prostor uvnitř zahřejete pouze minimálně, naopak si však pohoršujíte zbytečným zanášením vlhkosti do izolace spacáku, která pak izoluje (hřeje) méně. Dále se pak utahuje cela horní část spacáku (mumie). Čím větší zima, tím menší otvor nechte. Vzniklý otvor by měl být ideálně přímo před pusou, abyste dýchali přímo ven a ne někam do prostoru mumie. Hlava je tedy dost „na ráně“ a také přes ni lze ztratit opravdu hodně tepla, takže spím většinou v čepici, často i v teplejší, než jakou mám přes den.

Bez bivakovacího pytle je to při sněžení dost nepohodlné a nepraktické.

Jídlo Pokud jíte až těsně před spaním, je rozhodně lepší najíst se až v teple ve spacáku. Pozor na předčasné usnutí. Jednou jsem během žvýkaní sušeného masa usnul a pocit, který jsem měl v puse po probuzení nebyl nic moc (ale jídla nebylo nazbyt, tak jsem to dožvýkal). Dobré je mít ve spacáku uchystané něco na ráno. Vylezení z bivaku do ranní zimy je ta nejhorší věc a je dobré se předtím trochu nastartovat a dodat tělu trochu rychlé energie (cukru).

Vstávání Pokud se probudíte jinak než zimou, zvládli jste bivak na jedničku. Čeká vás teď ale to nejstudenější z celé akce – vstávání. Cílem je ustrojit se co nejrychleji. Ideální je co nejvíce vrstev na sebe ustrojit ještě ve spacáku, nebo alespoň v sedě (např. s polorozepnutým spacákem a napůl v sedě se ustrojit se od pasu nahoru, pak pokračovat se spodní částí těla). Dobré je co nejdříve obout boty, abyste se mohli začít pořádně pohybovat a pokud je třeba zahřát se např. pobíháním, dřepy nebo kroužením rukama. Pak už jen vše sbalit (pokud možno důkladně zbavené sněhu) a vyrazit směrem k vašemu dalšímu bivaku!

Nabízím vám zde pro inspiraci pár filmů, které mě nějakým způsobem zaujali, inspirovali, nebo obojí dohromady – tak, že už jsem je viděl více než jednou. Pokud máte tipy na nějaké jiné zajímavé filmy, nenechte si je pro sebe a podělte se s ostatními (třeba dole v komentářích) – díky!

1. Werner Herzog je podle mě úžasný dokumentarista. Šťastní to lidé: rok v tajze (Happy People: A Year in the Taiga) je dokumentem o životě lovců kožešin uprostřed Sibiře. Asi by šlo polemizovat na tím, jak moc jsou šťastní, ale kus štěstí jim určitě závidět můžeme. Oficiální text: Navštívíme vesnici Bakhtia. Evropanům připomínají zdejší podmínky zimu, ale tady je jaro. Jsme totiž v srdci Sibiře. Nekonečná divočina kolem se nazývá tajga. Nevedou tu žádné silnice, ani železnice. Existují jen dva způsoby, jak se sem dostat: vrtulníkem nebo lodí. Řeka Jenisej je zamrzlá. Lodě se do Bakhtii dostanou jen během pár letních měsíců. Ve vesnici žije asi 300 obyvatel, většina se živí jako lovci kožešin.

Pokud vás tohle zaujme, můžete se podívat na další Herzogovy dokumenty – třeba Setkání na konci světa (Encounters at the End of the World) o životě vědců na Antarktidě můžu doporučit.

2. Heimo Korth je jedním z posledních lidí obývajících asi 19 milionů akrů aljašské nedotknuté přírody, spolu se svou manželkou Ednou, 300 km daleko od nejbližší civilizace v arktidském národním parku National Wildlife Refuge. Surviving Alone in Alaska: Heimo’s Arctic Refuge vykresluje život Heima a Edny během několikadenní návštěvy malého filmového štábu. Stále postavený záložní stan pro případ požáru srubu, zásoby schované před medvědy, lov, záliba ve sci-fi filmech, skutečný útok medvěda a mnoho dalšího. Heimo vás asi překvapí svou osobností – rozhodně není taková, jakou byste čekali u někoho, kdo se ve 20 letech rozhodl žít zcela izolován od lidí. Anglicky bez titulků.

3. Tohle je pastva pro oči (a mozky). Tenhle krátký film je asi nejlepší „reklama“ na bikerafting: Bikerafting Alaska’s Lost Coast: Yakutat to Glacier Bay – po medvědích stezkách, pak zcela bez stezek a po moři okolo ledovců.
Pozn.: Packraft je malý nafukovací člun, konstruovaný pro plavbu na divoké vodě ale i fjordech a mořských zálivech. Spolu se skládacími pádly ho je možný sbalit a přenášet v batohu, obvykle váží méně než 4 kg. Často je to kombinováno s (fat)bikingem: bikerafting – pokud to už dál na kole nejde (močály apod.) nebo je třeba překonat vodu, packraft se nafoukne, fatbike se (rozloží a) naloží a plaví se.
Na blogu autora videa (Mike Curiak) naleznete spoustu dalších videí a úžasných fotografií.

4. Příběh patří mezi horolezecké legendy. Ukazuje jednání a myšlení člověka na hranici smrti. Pád do ticha (Touching the Void) – info – je velmi syrový a autentiký popis události, které se staly dvěma mladým horolezcům v roce 1985 v Peru na svazích hory Siula Grande v peruánských Andách. Film o tom, že čím blíž je člověk blíže smrti, tím je schopnější udělat cokoliv pro přežití. Současně ukazuje na to, že činy, které člověk podnikne v bezprostředním ohrožení života daleko od pomoci a civilizace, lze jen těžko poměřovat našimi normálními standarty chování. Film je obhajobou jednoho z horolezců za to, co udělal – po návratu do civilace byl totiž některými obviněn z absolutně nepřijatelného chování. Anglicky bez titulků.