Iditarod Trail Invitational 2016 – pomalý postup na CP4

Dva borci na čele teď na úseku do CP4 výrazně zpomalili – místy i na tlačící rychlost pod 5 km/h. Jednak je asi měkčí povrch cesty a také to je v podstatě pořád do kopce. Navíc tam je pár opravdu velmi prudkých kopečků. Tohle video je z jednoho z nich – natočil ho chodec, kterého jsem po téměř 4 dnech tlačení kola konečně předjížděl (teda spíš předtlačoval).
Pokud někdo umíte italsky, napište mi co mi tenkrát říkal – i když smysl těch slov směrem ke mě z toho částečně rozumět jde. Aktualizace (překlad Pavlína Volpina): Pán tam říká ze začátku něco v tom smyslu, že si táhnou všechno na těch jejich sáňkách a má ještě před sebou celý den podobnou cestou…no a teď že se tedy podívá na šílence na kolech a že jsou to časté úsměvné momenty. Pak Tě chválí, jak Ti to jde a pro diváky komentuje, když tlačíš, že takhle se to dělá, A pak Tě opět chválí, že jsi grande a ptá se Tě, jak to jde…což si mu rozuměl 🙂 a nakonec jen dodává, že jsi usměvavý chlapák.

Odkaz na pokračování je dole pod obrázky.

Video (2012):

Pokračování na další článek: Iditarod Trail Invitational 2016 – přes pohoří Alaska Range

Iditarod Trail Invitational 2016 – Po 13 hodinách na CP3 (195km)

Po necelých 13 hodinách (tedy v 5 ráno místního času) dojeli první na CP3 (195km, Winterlake Lodge). Stále tedy velmi rychlé tempo. – díky zledovatělé nebo velmi ujeté cestě. Zde jsou závodníkům k dispozici jimi dopředu připravené balíčky s jídlem, které jim sem byly dopraveny zásobovacím letadlem. Dle trackeru se zde ti nejrychlejší jen najedli a pokračují dál do hor. Na čele je zkušený borec Tim, který už byl dvakrát druhý a jeho motivace je veliká. Odtud se cesta začíná zvedat a stoupat k horám. Známý je hlavně parádní sjezd k Happy River a pak strašný kopec zpět nahoru, který se s plně naloženým kolem téměř nedá vytlačit. Někteří chodci s těžkými sáněmi ho museli lézt po čtyřech.
Velmi podezřelá je poloha jednoho ze nováčků, který už před CP1 sjel z řeky a jede mimo kontrolní body. Zpočátku pravděpodobně následoval nějakou boční stezku, teď si asi chybu uvědomil, zdá se že bez nehody přešel řeku a snaží se napojit zpět na trasu. Doufejme, že se mu to povede – pohyb mimo projeté cesty může být dost nebezpečný, hlavně kvůli riziku šlápnutí nebo pádu do vody. Také je mimo cestu, takže by ho v případě problémů nikdo nemusel dlouho najít – tedy ne dokud mu funguje tracker (který je povolen až od loňského roku).

Odkaz na pokračování je dole pod obrázky.

12747879_1040916589305627_4138144103938837495_o
Aktuální foto asi 30 km od startu. Cesta byla buď led nebo tvrdý sníh – proto se závodníci pohybují velmi rychle.
Foto: Sean Grady

12748105_1040917135972239_2569411673144608429_o
(Foto 2014) Balíčky s jídlem a bateriemi na CP3, které si závodníci sami zabalí a pošlou před závodem pořadatelům. Sem jsou dopraveny letadlem a takhle (napospas veverkám) na ně čekají.

12779090_1040916895972263_1412836448909773465_o
(Foto 2015) Po sjezdu na Happy River. Na řece se jede jen asi 200 metrů, pak cesta stoupá zpět nahoru.

12778710_1040916945972258_5498876225560827946_o
(Foto 2015) Jako kdyby ten strašný kopec v pozadí nestačil, vloni tady málem nešlo vylézt na břeh. Nakonec jsem to musel obejít zprava a po pár minutách jsem se tam vyškrábal.

12772052_1040923539304932_1566085435594709716_o
Zabloudilý závodník.

12747497_1040916875972265_8131032683326346484_o
(Foto 2012) Cesta se blíží k horám Alaska Range.

Pokračování na další článek: Iditarod Trail Invitational 2016 – pomalý postup na CP4

Iditarod Trail Invitational 2016 – ďábelská rychlost 8h po startu

Ďábelská rychlost! Čelo závodu se na 2.CP (Skwentna roadhouse, 135km) dostalo za 6 hodin, vloni to bylo 7 a půl (a v roce 2012 2 dny a 7 hodin!) Je to díky velmi rychlým podmínkám – málo sněhu a led. Tohle video je z jezera Flat Horn Lake na 45km, kam ještě dojedou někteří diváci a naposledy fotí závodníky. Na hladkém ledě slyšíte hroty na pneumatikách. Bez nich už poslední 3 roky téměř nikdo nejezdí. I s nimi však jde na ledě upadnout. Sám jsem si vloni pár hodin po startu na řece ostrouhal o hrubý led dlaň, pozdější 2. v pořadí si zlomil do pravého úhle prst (zpomalilo ho to jen na pár hodin, než se mu ho povedlo srovnat).
3 ze 4 bikerů vpředu jsou veteráni a minulí vítězové, takže žádné překvapení. Všichni jedou kratší závod na 350mil, takže pokud se cesta výrazně nezpomalí, rozhodně nebudou nikde spát ani déle odpočívat. První zastávky na CP byly jen nahlášení času In a Out, ty další už budou trochu delší (na doplnění jídla a vody). Připomínám že loňský čas a zároveň rekord je 1 den 18 hodin. Podmínky a tím i dynamika závodu se ale můžou zásadně změnit!
Těch pár co jedou závod na 1000mil volí konzervativnější tempo a pravděpodobně budou první noc alespoň chvíli odpočívat.
Jak jsem psal nahoře – to co jim dnes zabralo 6 hodin, může zabrat klidně i více než dva dny, tak jako v roce 2012. Na CP2 byli v tom okamžiku na na čele závodu před bikery chodci. Psal jsem o tom na blogu zde.

Odkaz na pokračování je dole pod obrázky.

Jedna ze skupinek závodníků na jezeře Flat Horn Lake:

Iditarod Invitational.. Flat Horn

Zveřejnil(a) Tina-Joe Stiller dne 28. únor 2016

Pokračování na další článek: Iditarod Trail Invitational 2016 – Po 13 hodinách na CP3 (195km)

Iditarod Trail Invitational 2016 – těsně před startem

Za půl hodiny to vypukne. Poslední hodinu jsem tam vždy byl v strašným tranzu. Až teprve po výstřelu a prvních pár metrech to ze mě spadlo a začal jsem vnímat realitu. O okamžicích před mým prvním startem v 2012 jsem psal zde
Počasí na místě je dost hrozný – nad nulou, ráno poprchávalo a dle předpovědi se mají dešťové a sněhové přeháňky držet závodníku během jejich postupu k horám. Cesty byly dost tvrdé a tedy rychlé, ale tohle počasí je asi trochu zpomalí. Stojící voda na ledě pak může být velký problém hlavně pro běžce. Všichni si teď v baru u startu dávají burgry s hranolkama a pár místních pivařů ten nával lidí v goráči a flísu podezíravě sleduje 🙂
Postup závodníků můžete sledovat online tady: http://trackleaders.com/iti16

Po startu se pravděpodobně bikeři vydají trochu jiným směrem – delší ale rychlejší (kus je po silnici) objížďkou. To je povoleno, pravidla nepředepisují žádnou povinnou trasu. Trasy se pak potkají asi 30km od startu.

Odkaz na pokračování je dole pod obrázky.

11261852_1040547446009208_4935912911250373139_o

12747945_1040547519342534_4139140279955914971_o

12779069_1040547469342539_3645988018145307363_o
Knik bar asi 100 metrů od startovní čáry

Pokračování na další článek: Iditarod Trail Invitational 2016 – ďábelská rychlost 8h po startu

Iditarod Trail Invitational 2016 – příprava

Dnes o půlnoci našeho času startuje na Aljašce Iditarod Trail Invitational 2016. Letos nejedu a proto mě samozřejmě strašně svrbí nohy a ruce. Také si však představuju, jak bych se v tomto okamžiku cítil, kdybych tam teď byl a měl za 13 hodin startovat. Byla by jedna v noci, byl bych poslední v téhle garáži, kdo ještě nabaluje věci na kolo (ačkoliv jsem na to měl několik posledních dní). Pak bych se ještě dlouhou dobu marně pokoušel usnout. Ačkoliv si může člověk myslet, že je připraven, spíš je to zbožné přání, protože o tom z velké části nerozhoduje on ale Aljaška. No a pak bych po pár hodinách mizernýho spánku vstal a spolu s několika navenek vtipkujícími ale uvnitř stejně nervózními spoluzávodníky rychle a vydatně posnídal a jel na start.
Letoší závod mám v plánu tady komentovat, takže se připravte na hodně dobrodružství.

Odkaz na pokračování je dole pod obrázky.

12783830_1040174462713173_8301288675151811688_o
Můj kamarád Donald před pár dny při balení balíčků s jídlem, které si pak pošle do vesnic na trase. Taková krabičková dieta na následují cca 3 týdny. (Foto Irene Grene)

Pokračování na další článek: Iditarod Trail Invitational 2016 – těsně před startem

Fatbike a expediční výbava / Iditarod Trail Invitational 2014

Po prvním videu je tady video druhé, opět ze záběrů, které se nedostaly do dokumentu o Iditarod Trail Invitational 2014. Je to opět dlouhé, ale plné faktů, tedy nic pro rychlé pobavení – sorry. Natočil jsem to v cíli 3 dny po dojetí, bez velkého přemýšlení, scénáře, na zamrzlém Beringově moři v mínus 20C – takže omluvte občasné váhání. Není skoro vůbec sestříhané (jen větší přebrepty a pauzy na zahřátí rukou každých pár minut). Je to o kole, na kterém jsem jel závod na Aljašce. Zmiňuju speciálnosti na kole, pár technických problému a dále pak výbavu na kole – co kde vezu v které brašně – věci na bivak, další oblečení, jídlo, benzínový vařič, čelovky, pumpičku atd..