Iditarod Trail Invitational 2016 – Po 13 hodinách na CP3 (195km)

Po necelých 13 hodinách (tedy v 5 ráno místního času) dojeli první na CP3 (195km, Winterlake Lodge). Stále tedy velmi rychlé tempo. – díky zledovatělé nebo velmi ujeté cestě. Zde jsou závodníkům k dispozici jimi dopředu připravené balíčky s jídlem, které jim sem byly dopraveny zásobovacím letadlem. Dle trackeru se zde ti nejrychlejší jen najedli a pokračují dál do hor. Na čele je zkušený borec Tim, který už byl dvakrát druhý a jeho motivace je veliká. Odtud se cesta začíná zvedat a stoupat k horám. Známý je hlavně parádní sjezd k Happy River a pak strašný kopec zpět nahoru, který se s plně naloženým kolem téměř nedá vytlačit. Někteří chodci s těžkými sáněmi ho museli lézt po čtyřech.
Velmi podezřelá je poloha jednoho ze nováčků, který už před CP1 sjel z řeky a jede mimo kontrolní body. Zpočátku pravděpodobně následoval nějakou boční stezku, teď si asi chybu uvědomil, zdá se že bez nehody přešel řeku a snaží se napojit zpět na trasu. Doufejme, že se mu to povede – pohyb mimo projeté cesty může být dost nebezpečný, hlavně kvůli riziku šlápnutí nebo pádu do vody. Také je mimo cestu, takže by ho v případě problémů nikdo nemusel dlouho najít – tedy ne dokud mu funguje tracker (který je povolen až od loňského roku).

Odkaz na pokračování je dole pod obrázky.

Aktuální foto asi 30 km od startu. Cesta byla buď led nebo tvrdý sníh – proto se závodníci pohybují velmi rychle.
Foto: Sean Grady

(Foto 2014) Balíčky s jídlem a bateriemi na CP3, které si závodníci sami zabalí a pošlou před závodem pořadatelům. Sem jsou dopraveny letadlem a takhle (napospas veverkám) na ně čekají.

(Foto 2015) Po sjezdu na Happy River. Na řece se jede jen asi 200 metrů, pak cesta stoupá zpět nahoru.

(Foto 2015) Jako kdyby ten strašný kopec v pozadí nestačil, vloni tady málem nešlo vylézt na břeh. Nakonec jsem to musel obejít zprava a po pár minutách jsem se tam vyškrábal.