Iditarod Trail Invitational 2016 – mrazivý Yukon

Zprávy z Yukonu. Z trackeru začalo být včera podezřelé, že Phil ve vesnici Galena odpočívá více než 8 hodin. Během rána vyšlo najevo, že má Phil rozbitou kliku a čeká na novou. Od Jeffa, který jel závod na 350 mil a už je doma ve Fairbanks, jsem se dozvěděl více detailů. Phil mu z Galeny volal ve dvě v noci a pokoušeli se po telefonu problém vyřešit. Nešlo to, takže v tom pokračovali až ráno. To už vcelku rychle zjistili, že je karbonová klika uvolněná od středové osy a opravit se to nepovede. Jeff sehnal novou kliku a hodil je ve Fairbanks na malé letadlo, které mělo cestu do Galena. Nahlásil, že ji Phil dostane ve 3 odpoledne (pokud počasí dovolí) a ve 4 by měl pokračovat dál. Všechno klaplo – na trackeru je vidět jak jel Phil před třetí na letiště a ve čtyři už vyrážel dále na Yukon. Pro Phila je to ohromná ztráta a prý byl dost rozložen – stále totiž držel téměř stejné tempo jako Jeff během jeho rekordní jízdy v roce 2014. Na druhou stranu se mu to stalo na nejlepším místě z hlediska možnosti doručení náhradního dílu. A také měl velké štěstí, že věděl komu zavolat a že byl Jeff schopný takhle neskutečně rychle pomoci. Od Jeffa je to úžasná pomoc jeho kamarádovi, který měl (doufejme, že stále má) šanci pokořit jeho famózní rekord.
V jednu hodinu v noci dojel Phil do další vesnice Nulato. Poslední dva roky je tam cesta o necelých 20 km delší, protože jedna zákruta Yukonu nezamrzá a je ji nutné objet po lovecké stezce po břehu. O půl páté vyrazil dál a během několika hodin dorazí do vesnice Kaltag, kde konečně opustí Yukon. Cesta se zdá být vcelku dobrá a počasí s teplotami do -20C také. Podle Jeffa pak dále na pobřeží Beringova moře, kam to má Phil něco přes sto kilometrů, moc nového sněhu není, takže by to mohlo být dále velmi rychlé.
Další čtyři bikeři dorazili do Ruby, odpočívají a každou chvíli vyrazí na Yukon (teď tam je ráno 8 hodin). Bob tam dorazil pár hodin za trojicí před ním a stejně jako Phil absolvoval procházku k opuštěnému letišti Poorman. Těším se až se dozvím, co tam některé ze závodníků letos tak táhlo. Jill a Mike na druhém srubu před Ruby také ještě spí. Za nimi včera na tento dlouhý opuštěný úsek vyrazila legenda závodu – běžec Tim Hewitt. Závod na 1000 mil už pěšky dokončil osmkrát!!!. Vloni to zkoušel na kole a bohužel mu nepřálo počasí po dlouhém boji v hlubokém sněhu musel vzdát. Tento rok jde pěšky a pokouší se překonat svůj rekord a dosáhnout cíle pod 20 dnů, což se ještě nikdy nikomu nepovedlo.
Opět sem dávám mé fotky z tohoto úseku. V roce 2014 byla první část ještě ledová a super rychlá, pak ale napadlo pár cm sněhu a šlo to pomaleji. Vloni to šlo super pomalu a asi třetinu jsem tlačil. Navíc bylo pořád mezi -30 a -40. Ale potkal jsem tam dva Čechy! Více info u fotek.

Odkaz na pokračování je dole pod obrázky.

2014 – pár cm nového sněhu postup lehce zpomalilo. Cesta byla většinou stále vidět, ale těžko se odhadovalo, která ze stop je nejvíce vyjetá a nejtvrdší.

2014 konec Yukonu – to na břehu je vesnice Kaltag

2015 – Iditarod trail breaker. Těchto šest borců jede pár dnů před čelem muscherského závodu a projíždějí a značí jim cestu. Pokybují se neksutečně efektivně a 1000 mil trailu znají nazpeměť do nejmenšího detailu. Potkal jsem se s nimi několikrát.

2015 – Yukon, kousek za vesnicí Nulato, -40C. Cesta je sice projetá, ale jelikož je to hodně sněhu bez pevného podkladu, jet se většinou nedá. Většinu z 60km ten den jsem kolo tlačil.

2015 – Yukon, stále tlačím

2015 – mrazivý východ slunce na Yukonu. Na Yukon jsem takové zažil tři.

2015 – škola v Nulato. Tady okolo je to vyhlášené vlčí teritorium a ty vlci jsou prostě všude, i ve škole! 🙂

2015 – Radka a Tomáše jsem potkal asi 3 dny po závodě v roce 2012 – projížděli si trasu Iditarodu na skútrech těsně před musherským závodem a dozvěděli se o bláznivým Čechovi, který to jel na kole. Doma jsme pak byli v kontaktu a kluci si shodou okolností naplánovali ten samý výlet opět na tento rok. Těšili jsme se na shledání „někde“ na trase. Cestou jsem na ně úplně zapomněl. Asi desátý den závodu za sebou slyším skútr, sesedám a uhýbám do hlubokého sněhu. Skútry zastavily pár metrů za mnou a ti dva vypnuli motor a šli ke mně. Teprve až když se ozvalo nadšený „No tak čau!“ mi došlo, kdo to je. Proběhlo objímání, tohle selfie, kluci mi nabízeli čokoládu, což jsem v souladu s pravidly odmítl (a té jsem měl dost). Kdyby měli pivo tak bych asi zhřešil 🙂 Cestu mi moc nevylepšili, druhý den možná spíš naopak, ale radost z toho neuvěřitelnýho setkání Čechů na Yukonu to nijak nezmenšilo! Od kluků mám pár fotek, které vám ukážu. Kluci trpěli v té zimě snad víc než já (na skútru se člověk moc nezahřeje), ale zase byli už asi za 2 dny v cíli…
Další setkání jsme zatím ještě nenaplánovali 🙂

2015 fotka od kluků – odjíždím od místa setkání abych se zahřál.

2015 – další fotka od kluků druhý den ráno. Kvuli té hrozné zimě se jim nechtělo na řeku vyrážet tak brzo ráno.

2015 – to moře sněhu všude přede mnou je Yukon. V dálce před tím hřeben zahýbá doleva.

2015 – Opouštím Yukon a vjíždím do Kaltagu – těsně před západem

Servis kola večer ve škole v Kaltagu. Poprvé mažu řetěz (po 1000 kilometrech) a sundávám něktéré z protiskluzových šroubů na pedálech, protože mi začínají dělat díry do měkké podrážky nálveků na boty

Pokračování na další článek: Iditarod Trail Invitational 2016 – z Kaltagu k pobřeží Beringova moře