Archive for month: Březen, 2014

Ačkoliv už od projetí cíle uplynuly skoro dva týdny, stále jsem při vzpomínce na ten okamžik dost naměkko. Vjel jsem na Front Street v Nome a z dálky vyhlížel cílový oblouk. Bylo před polednem a vůbec nikdo si mě tam nevšímal. Jen jedna paní se psem asi tušila, o co se jedná, a houkla na mě good job. To byl jediný fanoušek v cíli. Konec Front Street se blížil a oblouk nikde. Byl jsem tu moc rychle a oblouk, který je primárně určen pro psí Iditarod, byl ještě uklizen bokem. Už jsem si myslel, že se budu muset zeptat, kde oblouk je (a v duchu jsem se té absurditě smál), když jsem ho ve vedlejší uličce zahlédl. Zabrzdil jsem, slezl z kola, sednul si pod oblouk, vyfotil se pod ním a rozbrečel jsem se. Jen tak pro sebe, aby to nikdo neviděl. Po chvíli rozjímání o tom, co se vlastně stalo a co se děje, jsem poprosil kolemjdoucí pár o jednu fotku pod obloukem i s kolem a odešel jsem hledat nějakou pizzerii. Tu jsem našel rychle a stejně tak rychle jsem objednal největší pizzu, co měli – 19″. Poslední povinnost byla zavolat pořadatelům, že jsem zde. Dovolal jsem se do schránky, nechal zprávu a zavolal Verunce (to jsem se znovu rozbrečel), která pak zprávu a čas mého dojezdu poslala dále do světa. Když mi poté ohromnou pizzu přinesli, říkal jsem si, že to bude ostuda, až ji půlku nesním. Trvalo to dvě hodiny a pizzu a 5x doplněnou sklenici koly jsem spořádal vcelku bez bolesti (a bez odskočení si na záchod). Jako by tělo odmítalo uvěřit, že je konec, a jako velbloud nabíralo zásoby na další úsek závodu.

Fakta jsou následující – 8.3.2014 v 11:34 jsem úspěšně dokončil závod Iditarod Trail Invitational. Na trati jsem strávil 12 dnů 21 hodin a 34 minut a překonal tak 14 let starý rekord závodu (15 dnů) – stejně jako všech 5 prvních závodníků v cíli. Do cílového městečka Nome na okraji Beringova moře jsem po překonání 1000 mil (1600 km) dorazil na 4. místě.

Průběh závodu poznamenal neobvyklý průběh zimy na Aljašce. Místo hlubokého sněhu, se kterým jsem se potýkal při své minulé účasti v závodě v roce 2012, jsem letos bojoval s více než stovkou kilometrů hladkého ledu a úseky zcela bez sněhu (kořeny, kameny, hrbolatá tajga s obrovskými drny). Jednou z největších překážek byl brutální vítr na pobřeží Beringova moře v poslední třetině závodu. Některým závodníkům zde nezbylo než se desítky kilometrů vracet a čekat na lepší počasí. Během závodu teplota klesla až k -30C, ale zhruba ve třetině závodu se vyšplhala krátkodobě na velmi nezvyklých a pro nás komplikovaných +5C.

Závod jsem absolvoval bez větších zdravotních komplikací. V prvních dnech závodu mě trápily odřené sedací partie – problém, který jsem očekával a který se po pár dnech vyřešil. Z jídla co jsem jedl se mi udělaly boláky na jazyku, což mi několik dnů značně komplikovalo příjem stravy, než jsem to dostal pod kontrolu výplachy solí. V samotném závěru závodu jsem se v noci po pouhých dvou hodinách spánku ve sněžné bouři nevyhnul drobným omrzlinám na nose (díky nastupujícímu pocitu: to už je jen kousek, to už vydržím). S výsledkem jsem nadmíru spokojen, ačkoliv věřím, že bych při lepší strategii (hlavně rozvržení a doby odpočinku) mohl dosáhnout času ještě lepšího.

Veškerá technika, kolo i oblečení fungovalo perfektně a i zpětně jsem s volbou veškerého materiálu nadmíru spokojen. Jedinou komplikací bylo několik defektů (píchlé duše), způsobených jízdou po rozbitém ledu a místech bez sněhu a prasklý zadní ráfek (později identifikováno jako výrobní vada).

Úspěšné dokončení závodu je pro mě splněním ohromného snu a cíle, který jsem nosil v hlavě více než 6 let a na kterém jsem usilovně pracoval. Snu, který mi na začátku přišel zcela nereálný.

Děkuju všem sponzorům, kteří mě podpořili a pomohli mi dosáhnout cíle!
Diky patří těmto partnerům: Nikon, The North Face, Devold, Bicyclecafe, Drift, Fatback a Peak Design.

Strašně moc děkuju všem v rodině, kamarádům, znamým i neznamým, kteří mi fandili a sledovali mě! Málokdo by uvěřil, jaký pocit to je, číst si všechny ty zprávy. Občas se mi to povedlo i během závodu a není větší síly, která by pak člověka hnala dopředu! DÍKY MOC!

Díky patří i Honzovi Kopkovi, se kterým jsme spolu jeli velkou část závodu a sdílíme tak spoustu nezapomenutelných zážitků.

První výběr fotografií spolu s komentáři je publikován zde na mtbs.cz

Fotografií mám spoustu další budou následovat.

První krátký video edit ze záběrů, které jsem při závodě natočil můžete shlédnout zde. Další budou následovat.