Konečně na kole (ale jen na chvíli)
V úterý odpoledne jsme konečně vyrazili na kolo. Z Canmore jsme vyjeli na Nordic Centre a dále nahoru k Whiteman’s Pond a pokračovali k Spray Lakes po Smith Dorrien Spray Trail. Včera jsme jeli stejným směrem, protáhli jsme to ale až téměr na konec Spray Lake a dali jsme si to ve svižnějším tempu. Počasí nebylo včera nic moc, žádné teplo a chvílemi pršelo.
Dnes jsem se probudil s nepříjemným škrábaním v krku. Jen ta včerejší chladnější vyjížďka za to asi nemůže, protože už včera jsem něco cítil, ale asi tomu trochu pomohla. Kromě krku se cítím vcelku dobře, takže to snad brzo přejde. Zůstal jsem dnes doma, odpočívám a cpu se vitamíny. Venku je pro změnu nádherně – doufám že to vydrží.
Mědveda se nám ještě zahlédnout nepoštěstilo, ačkoliv jsou teď v okolí vcelku aktivní. Jeden černý medvěd se procházel okolo Nordic Centre během 24 hodinovky o víkendu, Anna (Carin Olofsson, Tomova žena, olympijská vítězka z Turína) se s jedním potkala při tréninku v pondělí. My jsme narazili jen na čerstvou hromadu, kterou po sobě nechal na cestičce. Asi si dovete představit jak po takovém nálezu člověk zpozorní.
Cus Jardo, zdravi se lepsi, snad 🙂 Botky super, karbonovy podrazky paradne tvrdy, pocit vynikajici – coz je ale pokazde kdyz mas nove tretry 🙂 Jedina drobna nevyhoda (kterou jsem uz dopredu nacetl na webu) je ze v cele stredni casti podrazky je jen ten karbon a mimimum gumy. Jizda s nenacvaknutym pedalem je tedy temer nemozna – pedal po podrazce hrozne klouze. Myslim ale ze mi to moc vadit nebude…
Doufam, ze uz jste zase oba zdravi 🙂
Jak se slape v novych botkach zapecenych?