Iditarod Trail Invitational 2016 – první závodnící v McGratch, cíli závodu na 350 mil

Od včerejší půlnoci známe vítěze „kratšího“ závodu na 350 mil. Přes pomalejší podmínky zhruba v půli závodu tam dorazil za 1 den 23 hodin a 45 minut Tim Berntson! Za loňským rekordem (zajetým při ideálních podmínkách) zaostal asi 5 hodin a je čtvrtým v historii, komu se povedlo dojet za méně než dva dny – a to ještě stihnul krátce zakufrovat. Pro zajímavost: loňský rekord je rychlejší, než jak se tam kdy dostali musheři se psy. Tim už dvakrát dojel druhý a vítězství si tedy opravdu zaslouží. Tak jako několik posledních let zůstalo vítězství u místní značky Fatback Bikes. Greg, kterému Fatback patří, je jedním z pionýru fatbikingu a autor několika zlepšení a standardů, které teď používají všichni výrobci fatbiků. Radost mám tedy dvojnásobnou, protože mám tu čest také jezdit na stejném kole – Fatback Corvus. Tedy trojnásobnou – na Fatbacku dojela za dalších deset hodin první žena (čtvrtá absolutně) – Heather Best – a vyhrála už potřetí v řadě! Velká gratulace jim a všem dalším, kteří postupně dojíždějí do cíle!!!
Z vesnice Nikolai to je do cíle v McGrath asi 80 km dost nezajímavé krajiny. Nebo se mi to tak spíš zdá mě, protože jsem ten úsek pokaždé jel z větší části za tmy. Poprvé to byl celonoční boj o neumrznutí spolu s Philem, který je velmi zkušený závodník a žije v cíli 1000-mílového závodu. Bylo to moje první setkání s teplotami pod -40. Pamatuji si, jak si najednou Phil začal oblékat nějaké zateplené kalhoty a říkal mi, že mu je zima a že je na sobě ještě nikdy neměl. Koukal jsem tam na něj dost zoufale, protože já jsem nic takového s sebou neměl. Z té noci mám jen jednu fotku, která je notně rozmazaná – polární záře, kterou mě donutil vyfotit Phil. Kdybych ji neměl, asi bych si to ani nepamatoval. Psal jsem o tom zde: Iditarod Trail Invitational 2012 – Bear Creek / cíl Do cíle jsme dojeli asi 3 hodiny za prvním po necelých 7 dnech a celkově se tam ten rok dostalo jen 18 z 55 startujících. Další dva mé průjezdy zde byly také většinou v noci a díky podmínkám jsem se tam dostal výrazně rychleji – vloni za 2 dny a 18 hodin.
Cílovou bránou jsou zde vstupní dveře do domu Petera a Tracy, kteří všechny závodníky hostí. Peter vyrábí v podstatě nonstop celý týden ohromné palačinky (mancakes) pro šťastné finišery. Z téhle oázy radosti a obžerství musí těch pár bláznů, kteří pokračují do cíle 1000 mil, zmizet co nejrychleji, nebo je to tam může pohltit a gravitace toho místa už je dál nepustí. První z nich – Phil – tam včera dorazil po 2 dnech a 10 hodinách a zdržel se jen pár hodin. Pořádně se najedl, nabalil na kolo zásoby jídla a přes 22 km vzdálenou vesnici Takotna vyrazil na téměř 300 km neobydlený úsek, nejdelší a nejopuštěnější na celé trase. Jak to píšu tak mi naskočila husí kůže. Mike Curiak, jedna z legend závodu, několikanásobný finišer a rekordman 1000-mílového závodu řekl: Než tam vyrazíte, musíte si být sakra dobře jisti, že to máte všechno dobře srovnané v hlavě a pod kontrolou. Dodal bych – pokud to vůbec jde. O tomhle úseku budu psát příště.

Odkaz na pokračování je dole pod obrázky.

12768407_1042283209168965_8829318535418728897_o
Rok 2012 – za celou noc jsem vyfotil jen jednu fotku – tuhle polární záři. Upozornil mě na ni Phil. Já jsem měl jiné starosti – na řece bylo hluboko pod -40C.

12779140_1042283265835626_8731681137908133680_o
Rok 2012: S Philem v cíli po necelých sedmi dnech – tedy o pět dnů později než to trvalo vítězům letos.

12823477_1042283269168959_751084472620752807_o
Tohle jsem si fotil už přes okno od snídaně. Na řece a v noci je však vždy ještě větší zima.

12719307_1042283215835631_1309525920546907881_o
Rok 2014 – Ten úplně vlevo je běžec David Johnston – pár okamžiků poté, co stanovil dosud nepřekonaný běžecký rekord – 4 dny. Moc toho prý cestou nenaspal.

12779158_1042283152502304_5202572837137571873_o
Pár km před 350 mílovým cílem v roce 2015. Joe vyjel večer se mnou, ale po chvíli mi ujel. Měl takové problémy se sedacími partiemi, že to jel myslím skoro celé ze sedla. Dojel jsem ho až ráno, které bylo fakt hnusné – lehce poprchávalo….

12768210_1042283202502299_1747702415386887820_o
Tenhle plakát označuje cíl, který je v tom domě napravo.

12803191_1042283109168975_8832164833850515771_n
Vítězové letošního závodu na 350 mil – Tim Berntson a Heather Best. Velká gratulace!!!
Foto: Iditarod Trail Invitational

12804640_1042283102502309_1140781025410220981_n
Philip Hofstetter – vedoucí jezdec závodu na 1000 mil. I podle toho, jak je Phil ustrojen, je zřejmé citelné ochlazení. Na místě je okolo -20C. Phil už vyrazil dál… Go go Phil!!!
Foto: Iditarod Trail Invitational

Pokračování na další článek: Iditarod Trail Invitational 2016 – město duchů a nejdelší opuštěný úsek

1 reply

Trackbacks & Pingbacks

  1. […] Pokračování na další článek: Iditarod Trail Invitational 2016 – první závodnící v McGratch, cíli závodu na 350 mil […]

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.