Iditarod Trail Invitational 2016 – do vesnice Nikolai přes spáleniště

První závodníci už překonávají 150 km úsek do indiánské vesnice Nikolai. Zde už to je ta pořádná Aljaška. 150km neobydleného ničeho úplně bez lidí. Na tomto úseků je několik „atrakcí“. Nejdříve široká řeka (buď nepříjemný led nebo naopak voda). Pak desítky kilometrů spáleniště (místo jednoho z velkých lesních požárů), kterému se říká Burn. I podle místních strašidelné místo – zvlášť když je horší viditelnost a vítr, který v pahýlech spálených stromů opravdu strašidelně kvílí. Pak spousta potoků a jezer (opět více než kilometr dlouhých, někdy pouze se zbytky vyrytých stop od skútrů). Malý „ledovec“, což je potok, který zamrzá tak, že postupně ledem zaleje celou stráň a vyškrábat se na něj může být velký boj. Zhruba v půlce je nouzový srub (poškrábaný od medvědů), který je však asi 1.5km od cesty, takže už musíte být dost zoufalí, abyste k němu šli (dvakrát jsem tam byl). Dále nezamrzající potok s lávkou, kde je plechovka s provázkem pro nabrání vody. Lze použít, pouze pokud ji někdo před vámi s dobrým úmyslem nenechá plnou vody (tedy ledu). No a nakonec kilometry tvrdých drnů velkých jak hlava, po kterých jde jet jen s vypětím všech sil. Bývá tu velmi málo sněhu, poslední roky i teploty nad nulou a bláto. Zažil jsem tam ale i -35 a šlápnutí do vody v tomto úseku má už v minulosti na svědomí jeden amputovaný prst.

Odkaz na pokračování je dole pod obrázky.

Spáleniště Burn – pokud fouká vítr, jde se tady strachy po….

Spousta ledu anebo vody – ta je horší.

Spousta jezer – když je teplo, stojí na nich voda.

Radši nevidět – 40km rovinka…

Drnové peklo. Pokud je dost sněhu, vůbec o nich nevíte.

Pohled zpět na překonané hory.

Ostrý test brodících návleků

Na jednom z nekonečných jezer – v noci asi lepší, protože není vidět, jak jsou dlouhá.

S tímhle si moc vody nenaberete. Nikdo. Až do konce zimy.

Pohled zpět na hory, přes které jsme sem přišli.

„Ledovec“. Asi sto metrů hladkého ledu. Šoupal jsem pod sebou kolo, šlapka fungovala jako kotva. Hroty na botách moc nefungovaly.

Pády unavených a usínajících závodníku přede mnou.

Pokračování na další článek: Iditarod Trail Invitational 2016 – první závodnící v McGratch, cíli závodu na 350 mil