Obrazem: 1000 mil Iditarod Trailu na Aljašce

První výběr fotografií ze závodu Iditarod Trail Invitational 2014 na Aljašce spolu s komentáři. Publikováno na mtbs.cz zde.

Obrazový deník Pavla Richtra, kterak zdolal extrémní závod na Aljašce …

DSC_0218
Hned po příletu do Anchorage jsem sednul na kolo a seznámil se s místní faunou!

DSC_0223
To vlevo jsou balíčky s jídlem závodníků poslané na trať. Tedy zhruba 650 kg snickersek, čokolády, ořechů, sušenýho masa a dalších pochoutek

DSC_0250
Moje krabičková dieta na 20+ dnů. Zabaleno a posláno do eskymáckých vesnic na trati závodu

DSC_0305
5 minut před startem. Letos je start po několika letech na novém místě a nikdo pořádně neví kterým směrem se bude startovat. Nikdo ale na startu extra nespěchá, během několika dalších dnů a týdnu se všichni vyzávodí dosyta…

DSC_0339
Yentna Station – první checkpoint. 60mil za necelých 7 hodin je super tempo. Před dvěma lety jsem sem šel v hlubokém sněhu 33 hodin…

DSC_0341
Uvnitř Yentna Station – tlačíme s Honzou něco teplýho do žaludku a vyrážíme dál. Během noci se překvapivě citelně ochlazuje na -25C. První závodníci odstupují (omrzliny, vykloubené koleno po pádu na ledu)

DSC_0508
Skoro nahoře v průsmyku Rainy Pass (asi 1300 mnm). Jako na měsíci – krásné a přitom děsivé a strašidelné. Moc se tu nechci zdržovat – ačkoliv je asi málo sněhu a laviny nehrozí, jednoho nebožáka na skútru tu už lavina před pár lety zabila. Je to dost speciální místo, za rok tu tudy projde asi stovka lidí

DSC_0580
Checkpoint v Rohnu – začátek aljašského vnitrozemí a opravdové pustiny. Uvnitř stanu jsou kamna, opět polévka z konzervy a druhý balíček s jídlem. Opět si z něj beru jen pár věcí a zbytek zde nechávám pro závodníka za mnou

DSC_0600
Obvykle je zde velmi málo sněhu, letos však asi 40 mil zcela bez sněhu. Jízda po kořenech, kamenech a tajgou s obrovskými drny je s plně naloženými koly velmi vyčerpávající

DSC_0609
Když se stopy těch před námi ztrácí v ledové tříšti, nevěstí to nic dobrého. Klackama zjišťujeme hloubku a pak v návlecích na nohy brodíme. Na tomto místě se mi také přihodil první defekt, měním duši.

DSC_0630
Kilometry dlouhá jezera a led bez jakéhokoliv sněhu. Naštěstí fouká přesně zezadu, takže se s jednou nohou na zemi nechávám unášet jak plachetnice. Led je zcela průhlednej a ačkoliv je asi dost silnej, jsem z toho pořádně vybrnkanej

DSC_0752
Cestou míjíme několik městeček duchů – zcela opuštěných po skončení zlaté horečky

DSC_0811
Začátek pustiny. Nejdelší liduprázdný úsek závodu – 270 km mezi dvěma obydlenými místy. Trochu depka. A kdo tady kde kdy mohl hledat kuchaře? Ceduli si fotím, abych později věděl, jestli to byla jen halucinance nebo ne.

DSC_0821
Našli jsme srub, sušíme, vaříme, spíme. Ta stříbrná láhev od vařiče (spoluzávodníka Boba) má vadné těsnění a benzín pomalu vytéká na stůl. V jednu v noci když Bob před odchodem vařič zapaluje, srub málem lehne popelem. Hasiči by to sem asi nestihli – vlastně by oheň ani nikdo neviděl.

DSC_0834
Pustina pokračuje, vyrážíme po páté ráno, opět se nějak přikosilo (-25C) a ani nádherný východ slunce nás moc nezahřívá.

DSC_0854
Zcele nečekaně nacházíme u cesty naše předem poslané baličky s jídlem, dopravené sem letadlem. Naštěstí si jich místní zvířátka nevšimla.

DSC_0970
Večer se vydáváme na téměř 140 km úsek směrem k pobřeží Beringova moře. Západ je opět parádní, cesta chvílemi měkne, ale stále si není na co stěžovat.

DSC_0978
Někdy kolem jedné v noci dojíždím na srub, dost psychicky vyčerpán – jedu sám, opět mi začalo pomalu ucházet zadní kolo, vyplašil jsem (a on mě) nějakýho ptáka, který mi pak několikrát zaútočil na kolo, a zbytečně (doufám) se nervuju vlčíma stopama. Také zjišťuju, že se mi začíná rozpadat zadní plášť a praská zadní ráfek.

DSC_1026
Další den – asi nejtěžší úsek závodu. 60 km po zamrzlém moři. To uprostřed je cípek poloostrova s malým nouzovým přístřeším. Za ním je dalších 55 km mořského ledu.

DSC_1037
Celý den brutální vítr, před kterým se není na moři kam schovat. Od rána do noci s polepených obličejem, v masce a lyžařských brýlích. To co mi teče z nosu a jídlo, které mi zapadne za masku, mi za maskou namrzá – masku ale sundat nelze, velmi rychle bych si přivodil omrzliny.

DSC_1069
Dalších asi 15 km ledu! Už to skoro vzdávám. Opět několikrát na tvrdý led padám a lokty a kolena už skoro bolestí necítím. Cíl se ale blíží a tak bolest přestávám vnímat.

DSC_1072
Poslední den závodu, první fotka, kterou mám morál udělat. Po dvou hodinách spánku jsem asi ve tři vyrazil z vesnice White Mountain, před rozedněním zažil strašný peklo ve větrné bouři (zoufalý úkryt v rozpadlém srubu než se mi povedlo trochu zahřát ruce), na 15 minut ztratil cestu a pak na rozbitém ledu ještě jeden defekt. Na 6 hodin až moc událostí – začínám toho mít dost.

DSC_1078
Cílovka. Člověk dojede pod tenhle oblouk, sám se vyfotí, zavolá pořadatelům a to je vše. Ne že by bylo třeba nějakých ovací – ta největší radost se odehrává ve vlastní mysli. Trochu jsem si pobrečel. Úžasný pocit dokázat to a mít to za sebou!

DSC_1086
Hodinu po dojetí, v teple, čekám na pizzu. Kontroluju GPS, jestli se mi to nezdálo…(Moving Time přestal ukazovat po 99h 59m)

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.