V cíli Iditarod Trail Invitational 2014

Ačkoliv už od projetí cíle uplynuly skoro dva týdny, stále jsem při vzpomínce na ten okamžik dost naměkko. Vjel jsem na Front Street v Nome a z dálky vyhlížel cílový oblouk. Bylo před polednem a vůbec nikdo si mě tam nevšímal. Jen jedna paní se psem asi tušila, o co se jedná, a houkla na mě good job. To byl jediný fanoušek v cíli. Konec Front Street se blížil a oblouk nikde. Byl jsem tu moc rychle a oblouk, který je primárně určen pro psí Iditarod, byl ještě uklizen bokem. Už jsem si myslel, že se budu muset zeptat, kde oblouk je (a v duchu jsem se té absurditě smál), když jsem ho ve vedlejší uličce zahlédl. Zabrzdil jsem, slezl z kola, sednul si pod oblouk, vyfotil se pod ním a rozbrečel jsem se. Jen tak pro sebe, aby to nikdo neviděl. Po chvíli rozjímání o tom, co se vlastně stalo a co se děje, jsem poprosil kolemjdoucí pár o jednu fotku pod obloukem i s kolem a odešel jsem hledat nějakou pizzerii. Tu jsem našel rychle a stejně tak rychle jsem objednal největší pizzu, co měli – 19″. Poslední povinnost byla zavolat pořadatelům, že jsem zde. Dovolal jsem se do schránky, nechal zprávu a zavolal Verunce (to jsem se znovu rozbrečel), která pak zprávu a čas mého dojezdu poslala dále do světa. Když mi poté ohromnou pizzu přinesli, říkal jsem si, že to bude ostuda, až ji půlku nesním. Trvalo to dvě hodiny a pizzu a 5x doplněnou sklenici koly jsem spořádal vcelku bez bolesti (a bez odskočení si na záchod). Jako by tělo odmítalo uvěřit, že je konec, a jako velbloud nabíralo zásoby na další úsek závodu.

Fakta jsou následující – 8.3.2014 v 11:34 jsem úspěšně dokončil závod Iditarod Trail Invitational. Na trati jsem strávil 12 dnů 21 hodin a 34 minut a překonal tak 14 let starý rekord závodu (15 dnů) – stejně jako všech 5 prvních závodníků v cíli. Do cílového městečka Nome na okraji Beringova moře jsem po překonání 1000 mil (1600 km) dorazil na 4. místě.

DSC_1085

Průběh závodu poznamenal neobvyklý průběh zimy na Aljašce. Místo hlubokého sněhu, se kterým jsem se potýkal při své minulé účasti v závodě v roce 2012, jsem letos bojoval s více než stovkou kilometrů hladkého ledu a úseky zcela bez sněhu (kořeny, kameny, hrbolatá tajga s obrovskými drny). Jednou z největších překážek byl brutální vítr na pobřeží Beringova moře v poslední třetině závodu. Některým závodníkům zde nezbylo než se desítky kilometrů vracet a čekat na lepší počasí. Během závodu teplota klesla až k -30C, ale zhruba ve třetině závodu se vyšplhala krátkodobě na velmi nezvyklých a pro nás komplikovaných +5C.

Závod jsem absolvoval bez větších zdravotních komplikací. V prvních dnech závodu mě trápily odřené sedací partie – problém, který jsem očekával a který se po pár dnech vyřešil. Z jídla co jsem jedl se mi udělaly boláky na jazyku, což mi několik dnů značně komplikovalo příjem stravy, než jsem to dostal pod kontrolu výplachy solí. V samotném závěru závodu jsem se v noci po pouhých dvou hodinách spánku ve sněžné bouři nevyhnul drobným omrzlinám na nose (díky nastupujícímu pocitu: to už je jen kousek, to už vydržím). S výsledkem jsem nadmíru spokojen, ačkoliv věřím, že bych při lepší strategii (hlavně rozvržení a doby odpočinku) mohl dosáhnout času ještě lepšího.

Veškerá technika, kolo i oblečení fungovalo perfektně a i zpětně jsem s volbou veškerého materiálu nadmíru spokojen. Jedinou komplikací bylo několik defektů (píchlé duše), způsobených jízdou po rozbitém ledu a místech bez sněhu a prasklý zadní ráfek (později identifikováno jako výrobní vada).

Úspěšné dokončení závodu je pro mě splněním ohromného snu a cíle, který jsem nosil v hlavě více než 6 let a na kterém jsem usilovně pracoval. Snu, který mi na začátku přišel zcela nereálný.

Děkuju všem sponzorům, kteří mě podpořili a pomohli mi dosáhnout cíle!
Diky patří těmto partnerům: Nikon, The North Face, Devold, Bicyclecafe, Drift, Fatback a Peak Design.

Strašně moc děkuju všem v rodině, kamarádům, znamým i neznamým, kteří mi fandili a sledovali mě! Málokdo by uvěřil, jaký pocit to je, číst si všechny ty zprávy. Občas se mi to povedlo i během závodu a není větší síly, která by pak člověka hnala dopředu! DÍKY MOC!

Díky patří i Honzovi Kopkovi, se kterým jsme spolu jeli velkou část závodu a sdílíme tak spoustu nezapomenutelných zážitků.

První výběr fotografií spolu s komentáři je publikován zde na mtbs.cz

Fotografií mám spoustu další budou následovat.

První krátký video edit ze záběrů, které jsem při závodě natočil můžete shlédnout zde. Další budou následovat.

3 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.