Iditarod Trail Invitational 2014 – rozhovor pohora.cz

Sepsání deníku z letošního závodu mi opět zabere nějaký čas, takže zatím sem budu dávat rozhovory pro různá média. Toto bylo publikováno na pohora.cz.

Iditarod Trail Invitational 2014 – Jak chutná s odstupem času bramborová medaile?

Letošní ročník legendárního závodu Iditarod Trail Invitational, který se jel začátkem března, byl pro české barvy určitě úspěšným. Letos se o skvělou reprezentaci opět zasadili Jan Kopka (5. místo) a Pavel Richtr, který obsadil čtvrtou, bramborovou pozici.

Iditarod Trail Invitational mladším bratříčkem mašérského Iditarodu
Jedná se o výzvu s bohatou historií. První závod Iditarodu byl uskutečněn již v roce 1973. O deset let později se na stejné trati začal pořádat také závod Iditarod Trail Invitational. Definice trati je jednoduchá. Cílem závodníků je urazit vzdálenost mezi vnitrozemním Knik Lake a pobřežím Beringova moře a Aljašského zálivu, tedy Nome. Délka tohoto úseku je kolem 1600 kilometrů. Podmínky jsou tvrdé. Mrazy kolem -50°C, ledový vítr a neobydlená divočina. Úspěchem už je závod ve zdraví dokončit.

Výsledky

Cyklisté – Iditarod 2014 (celkem 23 závodníků)
1. Jeff Oatley (Alaska) – 10 d 2 h 53 min (nový rekord trati!)
2. Aidan Harding (UK) – 11 d 4 h 15 min
3. Phil Hofstetter (Alaska) – 12 d 6 hours
4. Pavel Richtr (CZE) – 12 d 21 h 34 min
5. Honza Kopka (CZE) – 13 d 5 h 40 min

V Iditarod Trail Invitational závodí cyklisté, chodci a lyžaři. Závod se koná vždy týden před mašérským Iditarodem. Na kole české barvy letos hájila dvojice Jan Kopka a Pavel Richtr, který si po povinné 350 mílové štaci (pro nováčky) v roce 2012, vyzkoušel i „plnou verzi“ závodu.

S odstupem času položme Pavlovi pár otázek…

Jak ses po závodě díval na čtvrté místo?
V první řadě jsem byl strašně šťastný, že jsem v cíli a že jsem to vůbec dojel. Na čtvrtém/pátém místě jsem jel několik dnů, takže to ani nemohlo být v cíli velké překvapení. Ti tři přede mnou jsou legendy ultra dlouhých bikových závodů – čtvrté místo v této letošní konkurenci tak pro mě bylo rozhodně úspěchem.

Jsou momentální pocity jiné?
V podstatě ne, stále jsem velmi spokojen. Po bitvě je každý generál, takže teď s odstupem vím, co jsem mohl v průběhu závodu udělat lépe, výrazně rychleji a že jsem asi nakonec měl dost sil na to, abych si to rozdal o bednu. Jelikož je to nonstop závod, do výsledného umístění podstatnou měrou vstupuje také doba odpočinku (což není jen čistá doba spánku, ale celková doba strávená mimo kolo) – i zde jsem měl rezervy. Byl to můj první závod na 1000 mil a vlastně jsem tak trochu sbíral zkušenosti a zjišťoval, jak se s tím moje tělo a hlava popere.

Byl jsi v průběhu závodu na lepším než čtvrtém místě?
Ne.

V čem působilo problémy rekordně teplé počasí?
Teplé počasí s minimem sněžení týdny před závodem znamenalo několik výhod. Cesta byla až na pár výjimek tvrdá, projetá, zřetelná a nehrozilo tak tlačení kola hlubokým sněhem. Nevýhodou byla spousta holého ledu, po kterém se bez hrotů na pneumatikách jelo velmi obtížně a s množstvím pádů. Na několika místech nestihly potoky a řeky 100% zmrznout – hrozilo proboření a dokonce jsme se museli ledovou tříští brodit. Během závodu bylo teplo kolem nuly jen asi tři dny. Šlo to přežít, jen byl trochu problém s ustrojením. Počítám s výrazně nižšími teplotami a některé oblečení, které mám na sobě, nemohu odkládat. Větral jsem tedy, jak mohl, rozepínal všechny možné větrací otvory a zipy. Důležité je se nezpotit – když pak v noci teplota klesne o 20 stupňů, byl by to velký problém.

Myslíš, že mělo počasí vliv na skvělé časy ve srovnání s jinými roky?
Ano, kvalita cesty (tedy tvrdý ujetý sníh a led) měla zásadní vliv. Jakmile by napadl nový sníh, časy by se rázem mohly zhoršit i o několik dnů. Současně se letos sešla na 1000 mílové trase opravdu elita. Vítěz závodu Jeff Oatley doposud jezdil (a několikrát vyhrál) jen kratší 350 mílový závod. Tento rok se poprvé vydal na dlouhou trasu a zaslouženě vyhrál v nepochopitelném čase.

Jaké to bylo spát v aljašské divočině? Setkal ses s nějakými zvířaty, třeba i přes den?
Není to nic moc. Většinou zima, a když je člověk sám, tak i trochu strach. A občas trochu víc strach. Na zimu se jde připravit – výbavou a tréninkem. S tím strachem se toho moc nenadělá, nejlepší je na něj nemyslet.

Setkal jsem se s losy a menšími dravci, naštěstí jen přes den. Vlky jsem naštěstí neviděl. Ale podle množství jejich stop všude kolem, oni mě asi ano.

Na Iditarod Trail Invitational Pavla podpořila firma The North Face, jež mu poskytla špičkové vybavení do náročných podmínek, které v Aljašské divočině panují.

Jak jsi před závodem trénoval? A kolik jsi měl naježděno?
Cílený trénink trval asi 6 měsíců. Hlavně objem, 4 hodiny a více. Občas jsem za větší zimou jel někam do hor. Trénuju většinou sám, takže jsem toho ke konci tréninku měl už docela dost. Párkrát jsem si dal něco extra dlouhého, třeba 14 hodin, přes noc, abych věděl, jak na tom jsem. Najel jsem přes 10 tisíc km, na silnici i v terénu. Kromě kola trochu běhám a plavu.

Můžou s tebou organizátoři počítat pro příští rok?
Příští rok to nedám, ačkoliv bych hrozně rád. Příprava zabírá mnoho času a je to dost nákladný podnik. Vrátit se na Aljašku rozhodně chci, je to droga.

Díky za rozhovor a šťastný budoucí návrat na Aljašku!

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.