Kanada

Tak jsem se po dlouhé době dostal k tomu sem něco napsat. Stále plánuju sem zpětně doplnit pár zajímavých akcí, které jsem od jara podnikl – uvidím jak se mi to povede. Tenhle post píšu z paluby letadla společnosti Air Canada letícího do Calgary, takže musí být jasné o co jde. Zcela dobrovolně se potřetí vrhám na ‚týdenní výlet na kole‘  kanadskou divočinou – Transrockies Challenge 2008. Po zralé úvaze jsem přehodnotil plány absolvovat v jednom roce oba dva Transrockies podniky, tedy bikový etapák Transrockies Challenge a běžecký etapák Transrockies Run konající se v Coloradu, pouze týden po skončení bikového závodu v Kanadě. Připravenost na běh, logistické problémy, chybějící parťák na běžecký závod a potřebné množství dovolené jsou všechno důvody proč ne letos, ale třeba někdy jindy.
Plán mám teď následující: dva týdny bikování, chození po horách, sjíždění řek a určitě ještě něco navíc a pak týden vlastní závod. První dva týdny budeme u Toma Zídka v Canmore, což je asi 100km od Calgary. Čechokanaďan Tom je trenér kanadské biatlonové reprezentace a bývalý kanadský biatlonový reprezentant, elitní světový adventure závodník a hlavně hrozně fajn chlap – a teď aktuálně navíc šťastný otec. Vlastně ani nevím jestli se víc těším na závod nebo na Toma a – jak on říká – blbosti co spolu budeme dělat. Letím o dva dny dříve než jsem původně měl – v Canmore se tento víkend jede mistrovství světa ve 24 hodinovce (24 Hours of Adrenalin) a Tom jedoucí solo mě před týdnem požádal o support. Ani na chvíli jsem neváhal – takovou akci si jednoduše nemůžu nechat ujít. To co se díky tomu dělo teď posledních pár dnů mě ale málem zničilo – shánění nové letenky na poslední chvíli, balení po večerech (což jsem měl původně naplánované na tento vikend) a do toho práce. Nicméně všecho dopadlo a celá ta velká zábava může vypuknout.

Po příletu do Calgary se doufám shledám s taškou a kolem. Po kompletní ztrátě zavazadla před pár lety už asi nebudu nikdy úplně klidný, to že se při checkinu na na Ruzyni identifikační pásek s čárovým kódem z krabice trochu odlepoval mi taky moc nepřídává. V půl sedmé večer sednu na bus a před osmou budu v Canmore. Snad se mi povede dobře se vyspat, nerad bych při 24 hodinovce usnul dříve než Tom. V neděli odpoledne po závodě se vydám nalehko busem zpět na letiště do Calgary, vyzvednout přitétající Vildu (můj letošní Transrockies teammate) a Páju a půjčit auto, jehož rezervaci se mi změnit nepovedlo.
Zpětně přikládám pár fotek z cesty – u Islandu jsme byli kapitánem letadla upozorněni na úžasný výhled – údajně velmi vyjímečný díky časté oblačnosti.

Zprávy po dojetí: Krabice s kolem byla trochu sešlapaná, ale na první pohled bylo kolo v pořádku. Jedinou újmou, na kterou jsem přišel po sestavení, je lehce ohnutý zadní kotouč. Hůře dopadl angličan Mark se kterým jsem se seznámil v autobusu do Canmore. Mark měl zničený ráfek, kotouč a ohnutý rychloupínák přívěsného vozíku. Mark přišel před 2 týdny o práci a do nové nastupuje za 7 týdnů, tak se rozhodl přejet z Kanady (Banffu) do Mexika po Great Divide. Čeká ho tedy asi 4000km místy, kde má šanci nepotkat člověka i 5 dnů. Popřál jsem mu hodně štěstí – bude ho potřebovat.
Ozvu se asi zde asi až v pondělí se zprávammi z víkendové 24 hodinovky, myslím že v neděli už na to nemudu mít sílu a usnu. 
2 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.